Klimatický plán do roku 2030 začíná měnit podobu našich ulic, střech i podzemí. Jak se metropoli daří v oblasti energetiky, dekarbonizaci a kde naráží na limity?

To byla hlavní témata pátého Pražského klimatického dialogu, tentokrát o udržitelné energetice.

Když se řekne „udržitelná energetika“, mnozí si představí solární panely na polích nebo větrníky za obzorem. Pro Prahu je ale realita mnohem komplexnější. Jak zaznělo v březnové diskusi v CAMPu, město se musí soustředit na to, co má přímo pod nohama a nad hlavami: na odpadní teplo, sdílení elektřiny a modernizaci budov, které jsou zodpovědné za většinu emisí.

Odpadní teplo z Vltavy -projekt, který nemá v Evropě obdoby

Jedním z nejvíce fascinujících bodů diskuse byl projekt Energocentra u Ústřední čistírny odpadních vod. Praha plánuje využívat teplo z vyčištěné odpadní vody, které dnes bez užitku odtéká do Vltavy.

„Je to projekt, který může zásadně změnit pražské teplárenství. Chceme využít obrovský potenciál energie, která nám doslova protéká mezi prsty,“ zaznělo během debaty k tématu posílení role města v energetické bezpečnosti. Toto řešení by mohlo vytápět desítky tisíc pražských domácností a snížit závislost na zemním plynu.

Střechy jako budoucnost – fotovoltaika a sdílení

Dalším pilířem je Pražské centrum obnovitelné energie. Město už nečeká na to, co udělají velcí hráči na trhu, ale samo se stává výrobcem. Cílem je osadit tisíce městských střech fotovoltaikou. Klíčem k úspěchu však není jen samotná instalace panelů, ale možnost elektřinu sdílet – například mezi školou, která přes prázdniny energii nespotřebuje, a domovem pro seniory, který ji potřebuje neustále.

Jak zdůraznil Jan Chabr, předseda výboru pro energetiku: „Naším cílem je vytvořit funkční ekosystém, kde město maximálně využije své plochy pro výrobu čisté energie a dokáže ji efektivně distribuovat tam, kde je zrovna potřeba.“

Kde narážíme na limity?

Diskuse se nevyhýbala ani palčivým tématům. Přechod na udržitelnou energetiku totiž není jen o technologiích, ale také o lidech, financích a byrokracii.

Jakub Maščuch z ČVUT upozornil na nutnost systémového přístupu: „Nestačí jen instalovat technologie. Musíme se dívat na budovy jako na celek – od zateplení až po chytré řízení spotřeby. Bez energetického managementu budeme stále jen lepit díry v systému.“

Hlavní limity rozvoje v Praze jsou:

  1. Kapacita distribuční sítě, která nebyla projektována na to, aby do ní tisíce malých výrobců posílaly elektřinu.
  2. Památková ochrana, protože instalace solárních panelů v historickém centru zůstává samozřejmě velmi citlivým tématem.
  3. Rychlost legislativy. Možnost sdílení energie v komunitách je stále v procesu dolaďování pravidel.

Metro D a EPC projekty – neviditelní hrdinové

Zajímavým tématem byla i výstavba metra D, která se neřeší jen jako dopravní stavba, ale i jako příležitost pro využití odpadního tepla z tunelů. Spolu s projekty EPC (energetické služby se zárukou úspor) v městských objektech tvoří tichou, ale zásadní část cesty k dekarbonizaci.

Zbyněk Petruška, energetický manažer Prahy, k tomu dodal: „Projekty EPC jsou pro město ideální cestou – investice se splácejí přímo z dosažených úspor. Je to win-win situace pro rozpočet i pro klima.“

Budoucnost je v lokálnosti

Pražský klimatický dialog ukázal, že Praha už není jen pasivním konzumentem energie, ale stává se aktivním hráčem. Cesta k roku 2030 nebude snadná, ale jak v úvodu připomněla náměstkyně Jana Komrsková, dekarbonizace není jen ekologickou nutností, ale i cestou k energetické nezávislosti a nižším účtům pro Pražany.

Budoucnost pražské energetiky je v odvaze využívat netradiční zdroje (jako je odpadní voda), v digitálních technologiích pro sdílení energie a především v ochotě spolupracovat napříč obory. Pokud se podaří dotáhnout projekty jako Energocentrum nebo masivní rozvoj komunitní energetiky, Praha se může stát inspirací pro zbytek Evropy.

Zajímá vás tématika a chcete se klimatického dialogu zúčastnit alespoň virtuálně?

KOUKNĚTE SE NA VIDEO!