Úspěšně revitalizované pražské toky a nové tůně u soutoku Rokytky s Říčanským a Běchovickým potokem

Mezi pražskými částmi Běchovice a Dubeč se v uplynulých letechpodařilo realizovat a na sebe navázat několik revitalizací. V blízkosti soutoku říčky Rokytky s Říčanským a Běchovickým potokem vznikla nová meandrující koryta vodních toků se soustavou tůní. Obnovy se už dříve dočkal také nedaleký Lítožnický rybník. Oblast dokáže díky těmto změnám lépe hospodařit s vodou za sucha i za vysokých dešťových srážek a průtoků vody.

Primárním cílem revitalizací bylo zadržení vody v krajině zpomalením toku vody v korytech a umožněním rozlivu vody do okolí v situacích, kdy nastanou vysoké dešťové srážky nebo přívalové deště. Sekundárním cílem úprav je pak podpora biodiverzity, uvedl Jiří Rom z realizačního týmu projektu Potoky pro život hlavního města Prahy na komentované procházce revitalizacemi v červnu 2025.

Revitalizace přímo v místě soutoku Rokytky, Říčanského a Běchovického potoka začala v roce 2022. Potřeba bylo vykácet velkou část dřevin. O rok později se začala tvořit nová meandrující koryta toků a tůně. Původní koryta byla zasypána. 

„Některé části jsou rychlejší, jiné pomalejší – i to je záměr,“ vysvětluje Jiří Rom podobu nového koryta říčky Rokytky. Místa, kde voda teče pomalu a nanáší se materiál, střídají části, odkud voda naopak rychle odtéká.

I staré mapy mlčí

Při navrhování nové podoby potoků se nemohli projektanti inspirovat ani poradit s historickými podklady. „My přesně nevíme, kudy tudy kdysi tekl potok. Nemůžeme se spolehnout ani na staré mapy,“ říká Jiří Rom.

Zdejší potoky ztratily svůj přirozený charakter dávno v minulosti. Už ve stabilním katastru z poloviny 19. století byly tyto toky upravené. Regulovány byly podle Jiřího Roma pravděpodobně kvůli odvodňování niv a luk v 18. nebo 19. století.

„Velmi často se kolem louky udělala dvě koryta a uměle udělané stružky v louce. Jedno z koryt bylo celoročně průtočné, druhé pouze částečně,“ vysvětluje Jiří Rom. Zmiňované středové rýžky už ani v terénu nejsou běžně vidět, pouze občas za mrazivého počasí.

Nechat vodu pulzovat

Kromě vytvoření nových meandrujících koryt potoků došlo v místě soutoku Rokytky a Říčanského potoka také ke snížení celého terénu.

„Není to jen o tom vytvořit nové meandrující koryto, ale i umožnit vodě se rozlít díky snížení terénu u jeho toku,“ objasňuje Jiří Rom. Na některých místech dochází k vybřežení i několikrát do roka. Jak říká Jiří Rom: „Voda tu pulzuje.“

K žádoucímu rozlití a zbrždění odtoku vody došlo na tomto místě i při přívalových srážkách v září 2024.

Když potok ožije

Revitalizované území má úplně jinou dynamiku. A to nejen vodního režimu, ale i na něj navázané biodiverzity.

Bezobratlé živočichy jako jsou vážky, jepice, pošvatky známe my lidé především jako dospělce, ale tato fáze tvoří třeba jen desetinu jejich života, připomíná Jiří Rom. Větší část před dospělostí tráví často ve vodě. Nejen ve stojatých vodách, ale i v potocích.

Zdánlivě chaoticky umístěné kameny lemující a zpevňující rychlejší úseky toku proto, aby voda „nebrala“ břeh, poskytují díky své členitosti úkryty pro bezobratlé.

Další stanoviště mohou najít bezobratlí živočichové v ponechaném mrtvém dřevu. Některé ze stromů, které byly v místě na začátku revitalizačních prací pokáceny, tu byly ponechány, aby nabídly pestrá mikrostanoviště různorodým druhům bezobratlých.

Mrtvé dřevo se nachází nad hladinou, pod ní i na souši. Každé místo poskytuje různou míru vlhkosti, na kterou je navázáno i různé spektrum hub.

„Většina brouků nejde do stromu kvůli dřevu, ale kvůli houbám,“ upozorňuje Jiří Rom. „Podle toho, jak široké je to spektrum hub, tak široké může být spektrum hmyzu.“

Jako z Ladových obrázků

Vzrostlé stromy, které v lokalitě zůstaly, se dočkaly prořezání. Zmenšení jejich koruny a tedy snížení jejich těžiště znamená větší bezpečnost pro návštěvníkypřírodní lokality. Zároveň se ale zachovávají potřebné biotopy a stanoviště pro další živočichy.

Některé stromy, především vrby, byly ořezané tzv. „na hlavu“. I přes na první pohled velmi radikální zásah do koruny stromu, dokáže tento způsob řezu podle Jiřího Roma prodloužit život stromu i o stovky let.

Hlavový řez býval tradiční péčí o stromy u nás i v zahraničí. „Dřív to bylo běžné. Dnes to známe především z Ladových obrázků s vodníkem,“ dodává Jiří Rom.

Samostatně rostoucí a tedy i dobře osvětlené dřeviny jsou v dnešní krajině navíc vzácnější než hustější stromové porosty. Prosvětlený biotop je podle Jiřího Roma i z hlediska biodiverzity násobně bohatší než zapojený porost.

Luční magie

Odborníci podporují biologickou diverzitu i v místních lučních společenstvech. Jelikož je problémem současné krajiny především nadbytek živin, snaží se jejich přítomnost spíš potlačit.

Více živin sice znamená bujný růst, ale také často paradoxně méně druhů.

„Nehnojíme, jen minimálně doplňujeme po úpravě ornici,“ dává příklad Jiří Rom.

Nové plochy nejsou osíványkomerčními směsmi. Pražský magistrát má už od roku 2018 k dispozici pražskou regionální směs semen sesbíraných v pražských chráněných územích. Směs dnes nabízí už 70 druhů rostlin. „Z těch následně smícháme směs pro konkrétní území,“ vysvětluje Jiří Rom.

Dalšími možnostmi, jak získat pestrou směs semen místních druhů rostlin, je kartáčování lučních společenstev nebo tzv. zelené seno – metoda, při níž se biomasa posekaná na pestré louce s právě dozrávajícími semeny přenese na osívanou plochu.

Řada z dvouděložných rostlin nevyklíčí hned, upozorňuje Jiří Rom, „Z 20 druhů vyklíčí první rok 10 druhů a třeba jen 5 vykvete,“ popisuje. Počet kvetoucích rostlin narůstá postupně. Například na soutoku zmiňovaných potoků jsou kopretiny poprvé k vidění teprve letos.

Kompromis hledají odborníci z pražského magistrátu i v případě intenzity sečení luk. Každé místo chtějí alespoň jednou ročně posekat, zároveň chtějí dát ale šanci přežít hmyzu, jehož sevelká část potřebuje zůstat na živné rostlině i přes zimu. Luční společenstva se proto sečou mozaikovitě tak, aby vždy část vzrostlých rostlin na místě zůstala.

Na soutoku Rokytky a Říčanského potoka

Část revitalizovaného území na soutoku Rokytky a Říčanského potoka je klidnější, méně dostupná pro lidi i psy. Je proto významně vhodnější pro hnízdění ptáků.

Revitalizace a vytvoření meandrů na tomto místě proběhlo před dvěma lety, loni byly dokončeny dvě tůně.

Také o rákosiny je tu pečováno omezenou mozaikovitou sečí. Ta probíhá zejména na podzim nebo v zimě.

Na tomto místě jsou odstraňovány i keře nebo vrby, které by jinak fungovaly jako „bidýlka pro predátory“.

Na Říčanském potoce se první meandry a tůně v některých místech původního koryta objevily už v roce 2021. Nyní je tok zrevitalizován téměř na 1 km své délky.

Krajinný park Lítožnice

Obnovy se v předchozích letech dočkal také Lítožnický rybník a jeho okolí mezi městskými částmi Běchovice a Dubeč.

Na místě bývalé Osady Lítožnice se nacházely ještě nedávno tři obtočné rybníky, které byly pozůstatkem starého Lítožnického rybníka, který byl vypuštěn v 1. polovině 19. století.

Praha tyto rybníky vykoupila a na místě znovu vybudovala historicky původní jediný rybník. Nový Lítožnický rybník nyní zabírá plochu 11 hektarů. Hráz rybníka je 376 m dlouhá a vysoká 5,2 m.

V rámci obnovy rybníka se území také odbahnilo. Celkem bylo vyvezeno 87 000 m3 sedimentů a materiálu.

Části břehů původních tří rybníků dnes tvoří ostrovy a poloostrovy ve vodní ploše. U břehů obnoveného rybníka se nacházejí také tůně, které voda zaplavuje a opouští podle stavu vody v rybníce. Na břehu i v rybníce zůstaly také některé z původních a dnes již odumřelých dřevin.

Tam, kde bylo potřeba, jsou břehy zpevněny kameny, ale použit není žádný beton. Ten byl využit jen v místě, kde voda překonává hráz.

V Lítožnickém rybníku se dnes chovají ryby extenzivním způsobem, tedy s menším důrazem na produkci.

„Z hlediska ptáků je naším nejcennějším rybníkem,“ upozorňuje na výjimečnost Lítožnického rybníka Jiří Rom.

Hlavní město Praha vlastní více než 100 rybníků s různými způsoby hospodaření. Všechny rybníky ve vlastnictví hlavního města fungují podle jeho slov bez hnojení, přikrmování, kontrolována je i rybí obsádka. Přesto jsou stále rentabilní.

Zatímco průměrná průhlednost českých rybníků je 30 cm, v Praze 59 cm, uvádí Jiří Rom viditelný přínos této péče.

Na nový Lítožnický rybník přímo navazuje zmeandrované koryto Říčanky. Během revitalizace bylo její koryto prodlouženo o 300 metrů a objem zadržené vody se téměř ztrojnásobil. Z 340 metrů krychlových narostl na 890 metrů krychlových.

V revitalizovaném úseku Říčanky bylo kromě toho vytvořeno 11 nových tůní, které v místní krajině zadrží dalších asi 2 200 m3 vody.

Péče o tůně

Také o mělké a zanášející se tůně je potřeba pravidelně pečovat. Jejich čištění probíhá po 5, 10 i více letech. Úprav se není třeba podle Jiřího Roma bát. „Nejcennější stanoviště jsou v dnešní krajině ta raně sukcesní stadia,“ vysvětluje. I většina živočichů preferuje tůně, které nejsou zarostlé. Vzpomeňme třeba na ropuchy zelené, které najdeme i v zatopených základech domu, kde není vůbec žádná zeleň.

Na starších tůních se někdy záměrně strhává i polovina břehů. Ta je poté velmi rychle opět osídlena. A navíc dává příležitost i břehulím nebo ledňáčkům.

Komentovaná procházka pražskými revitalizacemi se uskutečnila 6. června 2025 v rámci projektu Krajina naruby organizace Beleco, z.s. Úpravami Rokytky, soutoku Rokytky, Říčanky a Běchovického potoka a obnoveného Lítožnickému rybníku mezi Běchovicemi a Dubčí provázel a odborně okomentoval Ing. Jiří Rom z realizačního týmu projektu Potoky pro život (MHMP).

Autorka: Zdeňka Vítková
Použité zdroje: https://praha.eu/w/obnovenim_litoznickeho_rybnika_ziskalo_3129990