Adaptační iniciativy nemusí být rozsáhlé a náročné. Dokazuje to projekt Krajina před paneláky, který nechal typickou „zemi nikoho” před pražským domořadím rozkvést, rozvonět se a přilákat nejen obdivné pohledy kolemjdoucích. Projekt soutěží v aktuální ročníku Adaptera Awards. 

Co předcházelo nápadu takto zvelebit oblast, která většinou bývá opomíjená?
Obyčejná frustrace z nevzhledného prostoru. Společenství vlastníků v ulici Na Dlážděnce odsouhlasilo můj návrh, který vznikl jako taková cílená malá městská „divočina” před domem. Kromě toho, že se zde lidé opravdu zastavují a líbí se jim něco, co v Praze v podstatě neznají, elegantně jsme vyřešili i trvalý problém s psími výkaly a močí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠  štěrkový povrch a keře pro ně již nejsou atraktivním cílem. 

Co revitalizace obnášela? 
U takto malých ploch je dobré se především zamyslet nad tím, jak dostat maximum z jejich potenciálu. Zde jsme jemně nakypřili zeminu a vysadili nenáročné domácí druhy rostlin. Cílem nebyla dokonale upravená zahrada, ale opravdu spíše autentická kompaktní mikro krajina se všemi jejími funkcemi. 

I adaptačními funkcemi?
Přesně tak! Přibyly zde stromy, které stíní, popínavý břečťan významně ochlazuje jednu z vnějších stěn. Rostliny lákají hmyz a opylovače a ti zase ptáky. Na to, že jde vlastně o malou zahrádku, jsme významně podpořili biodiverzitu. Všimli jste si, že zatímco si povídáme, povídá si s námi i rehek, který zde hnízdí? Prohlubeň v záhonu odvádí vodu, což slouží jednak k zálivce, ale také se již před domem netvoří blátivé kaluže. Je optimální přizpůsobit se zhruba tomu, jak se příroda chová přirozeně sama. 

Co byste poradila ostatním společenstvím vlastníků, která by se chtěla nechat inspirovat?
Rozhodně vyřešit prozaické, avšak klíčové otázky, tedy: Kolik je k dispozici prostoru, financí a kdo se bude o projekt starat. Pokud je komunikace v rámci SVJ složitá, začít třeba jen úzkým pruhem rostlin, či se informovat o možnostech dotací od Magistrátu hl. m. Prahy.
Co se týče praktické části, rozhodně radím přizpůsobit se místu, tedy například spíše nakypřit, než vyměnit zeminu. Vsadit na druhy rostlin, které nejsou náročné. A vyzdvihla bych také výhodu kompaktních výsadeb, které samy o sobě brání odparu vody a přehřívání povrchu – na rozdíl třeba od trávníku. 

Narazili jste po cestě na nějaký problém? 
Jasně. Největší výzvou bývá způsob, jak naložit s vodou a jejím odvodem. Ale vyplatí se věnovat řešení energii – většina budov včetně korporátních staveb nebo jiných velkých projektů má vyspádovaný odtok vody kamsi do středu stavby, odkud plynou rovnou do kanalizace. Z pohledu hospodaření s dešťovou vodou je to neskutečně neefektivní, když ji lze využívat pro vegetaci.

I na takový projekt můžete jako fyzické osoby, spolek nebo SVJ získat podporu od pražského magistrátu. Každý podzim vypisujeme výzvu na podávání environmentálních projektů v rámci Programu na podporu projektů ke zlepšení stavu životního prostředí hl. m. Prahy. Pro aktuální výzvu sledujte webové stránky MHMP.

Zdroj
Foto: szkt.cz

Ing. Jana Pyšková
Autorizovaná krajinářská architektka a členka České komory architektů. Vystudovala zahradnictví v Lednici na Moravě a věnuje se projektům soukromé i veřejné zeleně. Věří v harmonii, které může být dosaženo při správném porozumění přírodě okolo a v její práci se odráží přirozené principy udržitelnosti. 

Připravili: Zuzana Horáková, Jan Richtr